Onnagata on the popular stage

Kde role vznikla

Kabuki vzniklo na počátku sedmnáctého století a mnoho raných souborů bylo výhradně ženských, přičemž ženy v případě potřeby hrály muže. V roce 1629 bylo ženám zakázáno vystupovat v kabuki a normou se staly výhradně mužské obsazení. Herci specializující se na ženské role se nazývali onnagata, doslova ženská role, nebo oyama. Pozdější zákazy se snažily tuto roli ovládnout také, ale ta přežila a stala se jedním z určujících umění kabuki s vlastním výcvikem, líčením a způsoby.

Co výcvik vyžaduje

Wikipedie popisuje techniky, které musí onnagata zvládnout během let: ladný pohyb po jevišti v sandálech geta, měkčí držení těla se sníženými rameny a pokrčenými koleny a fistulový hlas používaný po celé představení. Fistule nemá přesně napodobovat ženský hlas; naznačuje ženskost prostřednictvím intonace. V taneční revue je hlas méně důležitý a práci odvádí tělo: rukávy, ruce, náklon hlavy.

Po éře Meidži

Během éry Meidži byl zákaz ženského vystupování zrušen a ženy se začaly v kabuki objevovat v rolích onnagata, i když to zůstalo neobvyklé: standardem zůstal mužský herec vycvičený v umělecky ženském stylu. Když se na konci devatenáctého století dostal do Japonska film, oyama také hráli ženy na plátně až do raných dvacátých let, kdy herečky přišly do módy s realistickými filmy, a v roce 1922 oyama uspořádali protest ve studiu Nikkatsu kvůli ztrátě práce. V současném kabuki je onnagata svébytnou divadelní rolí s vlastním výcvikem.

Onnagata v taishū engeki

Na rozdíl od kabuki vystupují v taishū engeki umělci obou pohlaví. Přesto mladí muži často hrají ženské role, zatímco ženy jen zřídka hrají muže. V taneční polovině představení tančí každý herec sám a číslo onnagata v zářivém kimonu, ve světle reflektoru a v oblaku divadelní mlhy, ukazuje tuto formu v její nejdivadelnější podobě. Wikipedia poznamenává, že tato forma má mnoho společného s všedívčím souborem Takarazuka Revue i s všemužskou tradicí kabuki.

Líčení a vzhled

Kostýmy a líčení v taishū engeki úzce souvisejí s kabuki: porcelánově bílý obličej, zářivě červené rty a silně zdůrazněné oči a obočí, jejichž cílem je neskutečná, stylizovaná krása, nikoli realismus. Kostýmy jsou navrženy tak, aby upoutaly pohled. V malém divadle sedíte dost blízko, abyste viděli detaily, což je součástí kouzla této formy.

Na co si dát pozor

Sledování tance s těmito postřehy promění půvabné číslo v ukázku mistrovství a usnadní pochopit, proč právě někteří umělci sklízejí nejhlasitější pokřiky.

• Jak se rukávy pohybují při každém otočení
• Chůze: pokrčená kolena, snížená ramena, drobné krůčky
• Tvář: nehybná pod bílým líčením
• Tip: když fanoušci přistoupí, tanečník si klekne na okraj jeviště, aby je přijal

Sledování bez slov

Pro návštěvníka, který neumí japonsky, je onnagata tanec nejsnadnější částí představení taishū engeki, kterou si lze užít. Není třeba sledovat dialogy, jen hudbu, pohyb a kostýmy, a tanečník je na jevišti sám. Nechte píseň, ať vás pohltí, sledujte ruce a rukávy a všímejte si, jak publikum reaguje: stálí návštěvníci tyto umělce dobře znají a jejich tipy, dopisy a kytice vám prozradí, kdo jsou oblíbenci souboru. Pokud si zarezervujete variantu s průvodcem, zeptejte se personálu během úvodního briefingu, na co si dát pozor.

Tradice, která cestuje

Vliv onnagata sahá daleko za hranice divadla. Wikipedia jej vysleduje až do vizuálního stylu kei japonského rocku a do mezinárodního drag vystupování a japonský film z roku 2025 o dvou soupeřících onnagata se stal nejvýdělečnějším japonským hraným filmem. V Asakuse uvidíte tuto tradici v její nejoblíbenější podobě, kterou předvádějí kočující rodiny pro místní publikum — tak blízko, že uslyšíte šustění hedvábí.